Ze zápisků skauta
Led 18th, 2008 by Nogard
Bouřka. Hromy, blesky a hlavně déšť. To mi tak ještě scházelo. Člověk by myslel, že když si teď na jaře zajede na výlet do přírody, tak že si odpočine od městského chvatu, přijde na jiné myšlenky, že ho v zeleni lesů a luk přejdou chmury. A ono houby. Teda nemyslím ty jedlé na jedné nožce, i když i ty jsem tu sem tam našel. Míním tím ono rčení, že jako tůdle. Sice se jeden zbaví městského chvatu, ale zahnání chmur ani náhodou. Asi je to tím, že když jdete takhle na túru sami, tak máte spíš víc času na přemýšlení než normálně.
Taky to bude tím počasím. Ne že by mi až tak vadilo trochu zataženo, to je pro pěší turistiku lepší, ale občas by se mohlo slunéčko ukázat a vyčarovat vlídnější barvy v okolním světě. Místo toho už tři dni poprchává a teď ta bouřka. Promyšleně začala zrovna když jsem se vydal zkratkou mimo hlavní cestu. Říkal jsem si, že to bude zajímavější a nebudu potkávat tolik mastňáků ale třebas nějakou tu zvířenu, že se jako víc přiblížím přírodě. Takže se prodírám na můj vkus až příliš hustým podrostem tohohle hvozdu, když vtom se najednou zatáhlo ještě víc než předtím, odkudsi se přihnaly takové ty těžké černé mraky, párkrát se zablýsklo a spustil se lijavec. Stromy nade mnou jsou samozřejmě jehličnany takže jsem v momentě promočený až na kůži.
Kdyby tu byl aspoň nějaký seník nebo tak něco. Jenže kdo by se tady s něčím takovým stavěl. Okolo je to zarostlý takovejma nízkejma keřema a kapradím a mezi tím trčí výčnělky nějakého skálnatého podloží a sem tam starý vývrat. Pochybuju že do téhle části lesa posledních pár let vstoupil byť jen hajný s jezevčíkem.
A helemese. Že by se na mno usmálo štěstí. Zdá se mi, že támhle pod tím vývratem něco je. Vypadá to jako starý nevybuchlý granát. Schválně jestli …
zde zápisky mladého skauta končí, čest jeho památce
tento zápisek byl poprvé uveřejněn ve Fazolovém plátku 27.4.2003